Katalog
modrotiskových
forem

Rožnovští barvíři

V druhé polovině 19. století dosahovalo barvířské řemeslo velkého rozmachu i na Valašsku. V Rožnově provozovalo barvířské dílny třináct barvířů (z toho čtyři Bayeři v domech č. 113, č. 112, ve dvoře u Elzerů a vedle řezníka Molitora) a mnozí další byli v okolí, např. ve Valašském Meziříčí (Josef Ježíšek, Majer, aj.), ve Frenštátě (Rypr, Špaček), v Novém Hrozenkově (Ország Barevňanský), ve Valašských Kloboukách (Šerý, Pechanec), v Kelči, v Novém Jičíně, ve Vsetíně. Barvíři patřili k zámožným a váženým občanům. Své zboží prodávali na jarmarcích ve městech a okolních obcí, rožnovští barvíři jezdili např. do Valašského Meziříčí, Frenštátu, Nového Hrozenkova, Vsetína, na Horní Bečvu apod.

K nejznámějším barvířům v Rožnově patřili Martin Janík a Josef Bayer. Na práci Bayerovu navázal Alois Černoch, který se do rodiny přiženil a posléze jeho syn Josef. Rodina Černochů provozovala barvířskou dílnu až do roku 1934.

Martin Janík (1806–1864)

Barvířský mistr, působící v Rožnově kolem poloviny 19. století. Řemeslo provozoval na rožnovském náměstí v domě č. p. 175. Z jeho dílny se dochovaly malé dřevěné formy s jedním vzorem, dřevěné cejchy a kovové značky s iniciálami MJ, kterými se označovalo plátno zákazníků. Předměty jsou uložené ve sbírce Valašského muzea v přírodě.

Josef Bayer (1818–1885)

Barvíř a starosta Rožnova, narodil se v rodině barvíře Josefa Bayera a jeho manželky Barbory, rozené Halamíčkové. Vzdělával se ve škole v Novém Jičíně a posléze studoval v Kroměříži na piaristickém gymnáziu. Do řádu však nevstoupil i přes otcovo přání, neboť se sám necítil k tomu povolán. Po studiích se vrátil domů, vyučil se barvířem a převzal po otci dílnu. Byl velmi zručný, sám si vyráběl i tiskařské formy, které pak používali i jeho následovníci. Pro své mistrovství v barvířském řemesle byli Bayeři vyhlášení v širokém okolí. Prosperující živnost předal po roce 1878 svému zeti Aloisi Černochovi (ten později svému synovi Josefu Černochovi). Josef Bayer se aktivně angažoval ve veřejném životě obce (např. v léčebním odboru, v okrašlovacím spolku), v letech 1874 – 1880 jako starosta, velmi obětavý a oblíbený. Za jeho působení na postu starosty se událo mnoho důležitých věcí v životě městečka Rožnova. Zasadil se například o povýšení Rožnova na město, byl postaven léčební dům a upraven městský park zvaný Hájnice, v roce 1876 byla podána žádost o zřízení měšťanské školy atd.

Alois Černoch (1853–1934)

V roce 1878 se Alois Černoch přiženil z Frenštátu do Rožnova, do rodiny barvíře Josefa Bayera v Horní ulici č. 113, kde pokračoval v barvířském řemesle svého tchána. Josef Tvarůžek v Kronice města Rožnova p. R. (s. 92) uvádí: „Al. Černoch zdědil po svém tchánu (Josefu Bayerovi, barvíři a starostovi města) barevňu, několik set různých vzorkovacích forem a mandl na kravský potah a veškeré jiné příslušenství.“

V Bayerově potažmo Černochově barvířské dílně se tiskly látky na fěrtochy většinou tmavě modré s bílým a světlemodrým vzorem. Rožnovské fěrtochy z Černochovy dílny byly vyhlášené trvanlivostí barev, kvalitou tisku a krásnými vzory. Barvíř Černoch tiskl i tzv. hoclavské fěrtochy, které měly čtyři okolnice nad sebou a vzor v kombinaci barev světlomodré a bílé na modrofialové půdě. Nosily je ženy v Hodslavicích, ve Veřovicích a v Mořkově, kde je nazývaly kasanky.

Formy používané na tisk vzorů vyrobil všechny Josef Bayer, který byl dobrým kreslířem i řezbářem. Formy se učil řezat u formermajstra v Novém Jičíně. K jejich výrobě používal dva druhy dřeva - lipové a hruškové. Do hruškového dřeva vyřezával drobné jemné vzorky. Ve sbírce Valašského muzea v přírodě se nachází jen malá část forem z Černochovy dílny (asi čtyři desítky evidovaných položek), většinu z nich prodal barvíř Černoch Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze.

Josef Černoch (1885–1971)

Byl synem Aloise Černocha a posledním barvířem v Rožnově pod Radhoštěm. Po studiích na nižším gymnáziu v Přerově, kde bydlel u svého strýce, učitele a spisovatele Františka Bayera, se vrátil domů, kde se vyučil barvířskému řemeslu v  otcově dílně. Společně pracovali až do roku 1934, kdy otec zemřel. Josef, který k těžké práci barvíře nikdy příliš nepřilnul, prodal postupně obarvené látky ze skladu a věnoval se sadařství.

K dalším známým barvířům na Valašsku patřili:

Pavel Ország Vranecký
(1816–1893)

Působil jako poslední barvíř v Novém Hrozenkově, kde se vyučil řemeslu u svého otce Josefa. Pavel Ország byl také hostinským v hospodě Na Vranči, odtud vzniklo v rozvětveném rodu Országů přízvisko Vranecký. V jeho dílně, nazývané barevňa, se barvily především ženské zástěry – fěrtochy, ale také povlaky na peřiny nazývané tlač (na rozdíl od fěrtochů mívaly tmavě modrý vzorek na světlemodré až téměř bílé půdě) a sukno. Zabýval se také škrobením a skládáním (vrapováním) sukní kasanek a šorců. Bílé kasanky se skládaly do širších vrapů (skladů) a černé šorce do jemnějších. Škrob, tzv. lop se připravoval vařením kostí, paznehtů a mléka. Žehlení a skládání se dělalo současně pomocí hladidla se skleněným kotoučem. Velké kusy látek se mandlovaly na velkém mandlu zatíženém kameny, jenž býval součástí každé barvířské dílny. Syn Josef Ország Vranecký prodal většinu forem z dílny svého otce (kolem tří set kusů) do různých muzeí, jen několik si nechal jako rodinnou památku.

Jan Pechanec (1850–1926)

Narodil se ve Valašských Kloboukách v rodině soukeníka Jana Pechance. Řemeslu se vyučil ve Valašském Meziříčí u barvíře Ježíška a po vyučení si zařídil barvířskou dílnu v chalupě čp. 98 ve Valašských Kloboukách, kterou mu koupil jeho strýc Josef Pechanec (bratr jeho otce působící jako lékař ve Vídni). Jan Pechanec barvil modré zástěrové plátno, modré plátno s bílým vzorem (tzv. bílotisky), modré plátno s modrým vzorem (tzv. zachoděné), žlutozelené vzory a tzv. polské šátky (velké tmavě modré šátky s oranžovou bordurou a s drobným vzorem v ploše, které se vyvážely se na trhy do Krakova). Jan Pechanec si pořídil tiskařský stroj – perotinu, která usnadnila a urychlila tisk.

Barvířská dílna Jana Pechance ve Valašských Klouboukách byla v provozu v letech 1873–1935, od jeho smrti v roce 1926 vedená dcerou Rosalií Pechancovou. V té době byl v obci ještě další barvíř Josef Tomaštík (později přešel do Pechancovy dílny a tiskl zde převážně tzv. polské šátky) a barvíři sukna (černé sukno – huňa bylo určeno na výrobu papučí, hnědé na mužské haleny nebo deky zvané huně). Vybavení a provoz Pechancovy barvírny popisuje podrobně vnučka Jana Pechance Eliška Peřinková – Coufalová v časopise Vlastivědné kapitoly z Valašskokloboucka z roku 1966.

Po skončení činnosti Pechancovy barvírny byla část vybavení a forem prodána barvíři do Nového Města nad Váhom, část odkoupil barvíř Alois Trnka z Púchova a některé součásti se dostaly do muzeí ve Valašských Kloboukách a v Uherském Hradišti.

Josef Ježíšek (1855–1910)

Barvíř a měšťan ve Valašském Meziříčí. Řemeslu se naučil od svého otce barvíře Alexandra Ježíška. Barvířskou dílnu provozoval na Vrbenské ulici. Ve sbírce Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm se nachází několik kusů forem z jeho dílny s květinovými motivy vybíjenými mosaznými hroty.

Josef Michna (1873–1946)

Barvíř ze Vsetína, kde v roce 1896 postavil barvírnu. Barvil látky a tiskl modrotisky se stylizovanými rostlinnými a geometrickými motivy. Od roku 1906 se zabýval především barvením sukna na papuče a mužské vesty – bruncleky. Sukno na bruncleky barvil tmavě červenou barvou, nazývanou hřebíčková.

Literatura:

Kubeša, Arnošt: Poslední barvíř v Rožnově pod Radhoštěm. Zprávy oblastního muzea jihovýchodní Moravy v Gottwaldově, 1964, s. 43.
Ország Vranecký, Joža: Poslední barvíři v Novém Hrozenkově. Dolina Urgatina, roč. 4, 1950, s. 65.
Peřinková – Coufalová, Eliška: Pechancova barvírna modrotisku. Vlastivědné kapitoly z Valašskokloboucka, 1966/1 sv., s. 47.
Polách, Jan: Barvení a tisk bavlněných látek. Dolina Urgatina, roč. 4, 1950, s. 68.
Stránská, Drahomíra: Vzory lidových modrotisků. Český lid, 1951, s. 18.
Tvarůžek, Josef: Kronika města Rožnova p. R., díl 4, Zaměstnání obyvatelstva. Kopie, 1990. Archiv VMP, R214.
Urbachová, Eva: Vsetínští barvíři. Valašsko, 2002, č. 2, s. 14.
„Ze životopisů rodáků valašských“, Josef Bayer, barvíř a starosta v Rožnově, In: Sborník Musejní společnosti ve Valašském Meziříčí, Nákladem muzejní společnosti, Valašské Meziříčí, 1884.