Katalog
modrotiskových
forem

Modrotisk

Technika barvení a potiskování látek byla převzata z manufaktur západní a střední Evropy. Z přímořských zemí, zejména z Holandska, Francie a Anglie, se barvení látek ovlivněné dovozem tzv. indických tisků z exotických zemí Asie a Ameriky rozšiřovalo do vnitrozemí. Složitě barvené látky byly již od 17. století a v průběhu 18. století velmi významným obchodním artiklem, ve své době luxusním a módním zbožím pro vyšší společenské vrstvy.

Evropští barvíři chtěli dosáhnout dokonalosti indických tisků a snažili se je napodobovat. Z manufaktur a později továren pronikalo barvení látek i do lidového prostředí. Na konci 18. století se materiál stával cenově dostupnější a barvířství modrotisku se šířilo i na vesnicích. Největšího rozmachu dosahovalo v 19. století. Ruční potiskování látek usnadnil vynález tiskařského stroje, tzv. perotiny, francouzským inženýrem L. J. Perrotem (1789–1879) v roce 1834. Látky barvené technikou modrotisku se staly už v první polovině 19. století nezbytnou součástí zejména ženského všedního oděvu v lidovém prostředí. Šily se z nich zástěry do pasu – fěrtochy, ale také sukně, kabátky do pasu – jupky, šátky, povlaky na peřiny a polštáře.

Rozšíření modrotisku je doloženo množstvím hmotných dokladů v našich muzeích, ať už jsou to textilní modrotiskové výrobky a oděvní součásti nebo řemeslné předměty související s jeho výrobou (modrotiskové formy, barvířské kruhy, kotle, dřevěné cejchy, kovové značky). Dokladem provozování barvířského řemesla v Rožnově pod Radhoštěm a okolním regionu je bohatá kolekce modrotiskových forem ve sbírkovém fondu Valašského muzea v přírodě.

Použitá literatura:

Stránská, Drahomíra: Lidové barvené a tištěné tkaniny. Národopisný věstník českoslovanský, roč. XXXI, 1949–1950, vyd. Národopisná společnost českoslovanská, Praha 1950, s. 249.